Veliký úspěch našich chlapů, David s Dinem (Dan Šťastný pes) vybojovali neuvěřitelné ocenění:
Začalo to posuzováním v kruhu kde pan rozhodčí Řehánek zadává V1, CAC, CACIB a BOB a pokračuje v závěrečném kruhu na soutěži Národních plemen, kam přiběhli na poslední chvilku a i přes hektický začátek to dokázali.
David s Dinem získávají nejkrásnější ocenění 1.místo!!! Zakončují v soutěži FCI skupiny 1. a tam vybojovali úžasné 3. místo.
Jsem na svoje chlapy moc pyšná.
Já s Belluškou odcházíme z kruhu s oceněním Výborná 4. Předvedla se jako krásná mladá dáma, tak asi jen maličko toho zklamání, že se nelíbila o něco více.
Do Trenčína jsme vyrazili už v pátek.
Cestou jsme se zastavili v Novém Jičíně, kde našel nový domov náš Bernie. Přivítali nás s otevřenou náručí, krásně nás pohostili (oběd byl výborný) a po příjemné přestávce jsme se opět vydali na cestu.
Do Trenčína jsme dorazili kolem půl čtvrté odpoledne. Dost času na odpočinek a následnou návštěvu hotelové restaurace. Sešla se opět báječná parta, jako vždy bylo pořád o čem si povídat, ale k půlnoci jsme se odloudali na kutě. Za prvé proto, že jsme chtěli být ráno svěží a za druhé proto, že nás z restaurace stejně, s typickou slovenskou pohostinností, vypoklonkovali.
Ranní zjištění, že se předem domluvený čas odjezdu nepříjemně zkomplikoval, nás všechny rychle probralo. Navrátilíkovic autíčko se rozhodlo, že už se s nimi natrmácelo dost a rozhodlo se k demonstrativní stávce a to rovnou generální. Servisy na Slovensku, prostě mají víkend a přes to nejede vlak (a opět jsme u té pohostinnosti). Jak to bývá mezi přáteli, rozhodli jsme se při hlasování (a to přesto, že Petr Navrátilík omylem hlasoval proti), že je pomůžeme společnými silami přesunout na výstaviště. Přes třeskutý mráz a prakticky neschůdný povrch v předváděcích kruzích, jsme si prožili v celku pěknou výstavu. Výsledky tedy, minimálně pro nás, rozhodně předčily veškerá očekávání. Domů jsme odjeli plni dojmů. Ve voze s námi nakonec cestovala ta pěknější polovina Navrátilíkovic rodiny, kteréžto tímto zdravím, protože jsem aspoň cestu neprospala sama. Také děkuji řidiči a našemu novopečenému „šampiónovodiči“, že nás dovezl ve zdraví a panu MacDonaldovi, že nás nenechal pojít hlady (zvláště Alenku, která utvořila nový rychlostní rekord v pojídání cheesburgeru). Zdravím a těším se na další zážitky s naší partou, rozehranou, nashledanou (hehe, kdo si ještě pamatuje, odkud jsem si to vypůjčila???)
VÝSLEDKY