Naši čuvači

Jednoho krásného jarního dne koncem dubna 2004 jsme si s kamarádkou Martinou osedlaly koně a jely si užít svěží jarní přírodu. Vydaly jsme se směrem k Červenému mlýnu (domov důchodců Všestudy). Míjely jsme ploty sousedů a za jedním z nich řvala velká bílá asi 8měsíční koule. Vůbec jsem netušila, co je to za plemeno, ale strašně jsem se zamilovala. A pak už to byla smršť. Zjistit co to je, kdo to je, odkud to je…..internet jsem vzala útokem a našla v maličké chovatelské stanici jménem Šťastný pes poslední štěňátko toho roku. Protože jsem v žádné jiné chovatelské stanici štěňátka slovenského čuvače nenašla, byl výběr jasný a tím také velmi jednoduchý.

2004 - Na začátku června jsme si jeli na hranice se Slovenskem pro bílou kuličku jménem Dan Šťastný pes. Má báječnou povahu, úžasné výstavní úspěchy a úplně změnil náš život.

Netrvalo dlouho a zatoužila jsem po fence. Už tehdy jsem věděla, že náš slovenský čuvač Dino dostane jednoho dne kamarádku.

2006 se nám narodila dcerka Sárinka. Dino hlídal kočárek od prvního dne a dnes lumpačí Sára s celou smečkou.

2007 – Máme Bessinku. Ta k nám přišla tři roky po Dinovi. Ulrika Černý korálek, které jsme dali jméno Bessinka, fenka, která zbožňuje výcvik a dala mi možnost být u prvního odchovu miminek v Katčině zahradě:-).

2009 - Bella, naše malá Belluška. Tak přiznám se, že to byl trošku podraz. Strašně jsem chtěla vidět vrh 10 štěňat a tak jsme se jeli s manželem na tu smršť podívat. Už jsem mu ale neřekla, že jsem se zamilovala do fotek a jména Bella, to jméno je prostě osudové a Bella byla moje. Neznám čuvače jako je ona, je jedinečná.

2010 - A Barborka…sluníčko moje. Taková malá paličatá uličnice, dcera svého otce. Ta mě byla prostě souzena. Zbožňovala jsem ji od 8 dne narození a jen tiše sledovala fotky, které její chovatelka dávala na stránky. A je tady, právoplatný člen rodiny a celé smečky.

2012 - Do pětice přišla Daya, tak tuhle uličnici jsem si asi vysnila. Hulákala na mě už pár minut po narození v našem obýváku. Myslím, že konečně nastal správný čas nechat si svůj vlastní odchov. Nikoho tu s příjmením Katčina zahrada nemám a dcerku po Belle jsem vždycky moc chtěla. Daya je sladká, hravá, učenlivá a smečka ji přijala svým velkým srdce.

A tak je u nás o zábavu postaráno. Věřte mi, smutno tu není. Smečka je to vyrovnaná a každého baví něco jiného, někoho výstavy, jiné výcvik, jiné procházky parkem ……..nikde a nikdy nejsem sama:-)

Katka