Historie

Historie - Slovenský čuvač

První stopy slovenského čuvače se rýsují přibližně před asi 30 000 lety. Tehdy se na svazích Kavkazu objevil bílý horský pes. Tedy nejednalo se plemeno, jak si jej představujeme dnes, šlo spíše o to, že psi, kteří se tu vyskytovali, měli mnoho podobných znaků. Mezi nimi byla hlavním znakem právě bílá srst a poměrně robustní stavba těla. Právě v této skupině psů pravděpodobně nalezl svůj původ slovenský čuvač. Nutno říct, že tito psi se nevyskytovali jen na Kavkaze, ale také na svazích Alp a Pyrenejí. A právě tudy tehdy vedla hranice zalednění.

Další směrodatnější stopy čuvače se objevují až v minulém století ve slovenských horách, ale také v Beskydech. Zde tento pes sloužil jako průvodce, ochránce a zaháněč stád ovcí. Vzhledem k jeho samostatnosti a vysoké inteligenci byl používán i jako pes doprovázející tehdejší strážce hranic. Už tehdy se slovenský čuvač (tedy jeho předchůdce, neboť toto plemeno vzniklo až o něco později) začal rozšiřovat do podhorských oblastí. A to díky lázeňským hostům, kteří se při svých vycházkách do hor zastavovali u salaší a kupovali ovčí sýr. Právě tam je okouzlovala nádherná štěňata s hustým bílým kožíškem. Nebylo tedy výjimkou, když si na konci svého pobytu odváželi z lázní i čuvačí štěňátko, které od bači zakoupili. Vzhledem ke své výjimečnosti (především dlouhé bílé srsti) pak byli tito psi považováni za luxusní plemeno. Ne všechna štěňata ale skončila jako obdivovaní mazlíčci a je známo, že mnozí takto získaní psi pak byli využíváni jako opatrovníci stád skotu a většiny ostatního zemědělského zvířectva.

Skutečný vznik tohoto plemene ale můžeme datovat až od roku 1929, kdy Antonín Hrůza, jenž byl profesorem Vysoké školy veterinářské v Brně, zapsal do plemenné knihy první evidovaný vrh, tehdy ještě tatranského čuvače. Je tedy poněkud paradoxní, že slovenské národní plemeno vzniklo pouze díky snaze plzeňského rodáka. O 4 roky později, tedy v roce 1933, byl založen Spolek chovatelů tatranských ovčáckých čuvačů se sídlem v Brně. Na tento spolek pak navázal v roce 1958 svou činností Klub chovatelů slovenských čuvačů v Brně. Tento klub existoval až do 30. 11. 1992. Tehdy se zároveň s rozdělením Československa rozdělil na dva následnické kluby. Od 1. 12. 1992 se tedy náš klub jmenuje Klub chovatelů slovenských čuvačů v České republice založený v roce 1933. Dnes čítá členská základna našeho klubu cca. 100 členů.

V současnosti se náš klub věnuje kromě řízení chovu a vedení dílčí plemenné knihy slovenského čuvače (zde jsou zaneseny veškeré nám dostupné informace nejen z ČR ale i z celé Evropy) i pořádání výstav a letního výcvikového tábora. Klub pořádá každý rok dvě výstavy. Je to Memoriál Prof. Hrůzy. Jedná se vždy o samostatně pořádanou výstavu slovenských čuvačů zpravidla spojenou s bonitací (schvalování nových jedinců do chovu) a členskou schůzí. Ocenění, které pes na takové výstavě obdrží je ceněné více než titul z mezinárodní výstavy. Dále pořádáme Speciální výstavu slovenských čuvačů. Tato výstava je zpravidla přidružena k nějaké výstavě ČMKJ. Na již zmiňovaném letním výcvikovém táboře je možno pod vedením instruktorů naučit svého psa přinejmenším základní poslušnosti, zájemcům o “vyšší” výcvik se ale meze nekladou.

Z předchozí textu jste si již mohli udělat hrubou představu o tom, jak vlastně slovenský čuvač vypadá. Pro přesné dokreslení ale uvedu další podrobnosti. Tak tedy slovenský čuvač je pes který disponuje tvrdou “horskou” konstitucí, statnou postavou a především hustou bílou srstí. Má ostražitou a neohroženou povahu, je výborný ochránce jak svého pána a rodinných příslušníků, tak i majetku. Je to vysoce inteligentní a samostatný pes (což bylo nezbytné při péči o stádo) a při správném vedení z něj bude ideální rodinný společník. Jeho pracovní použití je téměř univerzální od záchranářského psa přes tažného psa až k jeho původnímu zaměstnání pasteveckého psa. Pro představu o jeho přibližné velikosti stačí uvést, že výška psa v kohoutku je podle standartu 62 - 70 cm, výška feny pak 59 - 65 cm.

Autor: Petr Kunzl