O víkendu 1. a 2. listopadu 2008 jsme se zúčastnili v sobotu MVP a v neděli Evropské speciálky a myslím že velmi úspěšně:
Dan Šťastný pes – třída šampionů – so – res. CAC, ne – res. CAC
Ulrika Černý korálek – mezitřída – so - res. CAC, ne – Výborná 3
Moc se mi na Slovensku líbilo, cesta byla dlouhá, ale vzhledem k tomu, že se jede prakticky celou cestu po dálnici, uběhla rychle a bez větších problémů. Ubytování v hotelu Olympia bylo na úrovni, naši pejsci si ihned po příjezdu zabrali každý jednu postel a dávali najevo svou spokojenost tradičním čuvačím úsměvem. Jedinou kaňkou byly miniaturní výtahy, s mou klaustrofobií nic moc, ale do šestého patra se mi opravdu šlapat nechtělo. Musela jsem se překonat i kvůli Bessince, nechtěla jsem na ní přenášet ještě svou nervozitu, je to přeci jen venkovský pejsek a k výtahům měla zřetelný odpor. Kdo se už někdy pokoušel dotáhnout osla někam kam nechce, umí si představit co znamená „přemluvit“ čuvače k nastoupení do výtahu. Dino byl frajer, ten tyhle novoty zvládá dobře.
Sobota probíhala v relativním poklidu, jen když se mi těsně před nástupem do kruhu ztratil pes i s manželem a kamarádka Evička s batohem, kde jsem měla průkaz původu a výstavní vodítko, prožila jsem si malou mozkovou příhodu. Jinak času před vystavováním jsme měli moře, tak byl prostor i na „pokec“ s ostatními. Lidé se společnými zájmy si téma k rozhovoru vždycky najdou, v naší partě se probírali kupodivu většinou naši pejsci. Závěrečná přehlídka národních plemen byla úchvatná, já tohle zažila poprvé a doufám že ne naposledy. Večer se všichni sešli v restauraci, bylo bezva že jsme se ne náhodou ubytovali ve stejném hotelu. Byl to myslím pro všechny bezva večer a zvládli jsme probrat i spoustu užitečných věcí.
V neděli dorazilo čuvačů ještě více, celkem 46. Kompletní výsledky naleznete v sekci Výstavy. My jsme bohužel hned po posouzení museli vyrazit na cestu, takže mě moc mrzelo že jsme se nezúčastnili výstavy párů, ale třeba si to příště vynahradíme. Celá výprava byla dost náročná, dlouhá cesta, brzké vstávání, samotná výstava… ale zážitek to byl nezapomenutelný. Samotné výstavy byly po organizační stránce slušně zvládnuté a ceny relativně lidové. Osobně každému doporučuji si Nitru vyzkoušet.
Za sebe bych chtěla moc a moc poděkovat paní Janě Goliášové, za pomoc při hledání ubytování, přihlášení na výstavy a vůbec za celou organizaci. Byla jsem nadšená, když si našla v sobotu večer čas a přijela za námi do hotelu na kávu a na kus řeči.
Na zpáteční cestě se k nám připojil černý pasažér – straka, ptáte se jak? Přečtěte si článek: Jak jsem potkala straku.
Katka