Naši čuvači

Naši čuvači :-)

Jak je možné, že na Katčině zahradě pobíhá tolik bílých psů?

Na tuto otázku není těžké odpovědět.

Žije zde spokojená pětičlenná smečka slovenských čuvačů.

Vezměme to pěkně od začátku.

Jednoho krásného jarního dne koncem dubna 2004 jsme si s kamarádkou Martinou osedlaly koně a jely si užít svěží jarní přírodu. Vydaly jsme se směrem k Červenému mlýnu (domov důchodců Všestudy). Míjely jsme ploty sousedů a za jedním z nich řvala velká bílá asi 8měsíční koule. Vůbec jsem netušila, co je to za plemeno, ale strašně jsem se zamilovala. A pak už to byla smršť. Zjistit co to je, kdo to je, odkud to je…..internet jsem vzala útokem a našla v maličké chovatelské stanici jménem Šťastný pes poslední štěňátko toho roku. Protože jsem v žádné jiné chovatelské stanici štěňátka slovenského čuvače nenašla, byl výběr jasný a tím také velmi jednoduchý.

2004 - Na začátku června jsme si jeli na hranice se Slovenskem pro bílou kuličku jménem Dan Šťastný pes. Má báječnou povahu, úžasné výstavní úspěchy a úplně změnil náš život.

Netrvalo dlouho a zatoužila jsem po fence. Už tehdy jsem věděla, že náš slovenský čuvač Dino dostane jednoho dne kamarádku.

2006 se nám narodila dcerka Sárinka. Dino hlídal kočárek od prvního dne a dnes lumpačí Sára s celou smečkou.

2007 – Máme Bessinku. Ta k nám přišla tři roky po Dinovi. Ulrika Černý korálek, které jsme dali jméno Bessinka, fenka, která zbožňuje výcvik a dala mi možnost být u prvního odchovu miminek v Katčině zahradě:-).

2009 - Bella, naše malá Belluška. Tak přiznám se, že to byl trošku podraz. Strašně jsem chtěla vidět vrh 10 štěňat a tak jsme se jeli s manželem na tu smršť podívat. Už jsem mu ale neřekla, že jsem se zamilovala do fotek a jména Bella, to jméno je prostě osudové a Bella byla moje. Neznám čuvače jako je ona, je jedinečná.

2010 - A Barborka…sluníčko moje. Taková malá paličatá uličnice, dcera svého otce. Ta mě byla prostě souzena. Zbožňovala jsem ji od 8 dne narození a jen tiše sledovala fotky, které její chovatelka dávala na stránky. A je tady, právoplatný člen rodiny a celé smečky.

2012 - Do pětice přišla Daya, tak tuhle uličnici jsem si asi vysnila. Hulákala na mě už pár minut po narození v našem obýváku. Myslím, že konečně nastal správný čas nechat si svůj vlastní odchov. Nikoho tu s příjmením Katčina zahrada nemám a dcerku po Belle jsem vždycky moc chtěla. Daya je sladká, hravá, učenlivá a smečka ji přijala svým velkým srdce.

A tak je u nás o zábavu postaráno. Věřte mi, smutno tu není. Smečka je to vyrovnaná a každého baví něco jiného, někoho výstavy, jiné výcvik, jiné procházky parkem ……..nikde a nikdy nejsem sama:-)

Katka